Dnes jsem si vyzkoušel dva způsoby došlapu při běhu. První přes patu, druhý přes špičku. V čem je podstatný rozdíl a jaký vliv má došlap pro běžecký výkon a naše tělo?
Člověk, který od dětství chodí v obuvi ať dobré či horší kvality, v drtivé většině provádí první kontakt se zemí přes patu. Rozsáhlými studiemi bylo zjištěno, že při došlapu přes patu dochází k velkému zatížení kolenních a kyčelních kloubů. Navíc se připravujeme o tzv. pružinový efekt při došlapu přes špičku (zrychlení, dynamika pohybu).
Daniel Lieberman, profesor na harvardské universitě, zabývající se biomechanikou pohybu, studoval běh Keňanů. Výsledkem pozorování bylo, že běžci, kteří ve svém přirozeném prostředí nenosili vůbec obuv tak při běhu přirozeně došlapují na špičku. (Lieberman 2010)
Je nutné podotknout, že došlap přes špičku vyžaduje větší zapojení lýtkových svalů. To právě odrazuje méně trénované jedince, kteří díky ochablejším lýtkovým svalům mohou i po krátkém běhu pociťovat v těchto svalech nepříjemné napětí.
Pomůcka jak zjistit, který došlap používáme při běhu:
Proběhněte kaluží aby se vám např. na asfaltu objevila mokrá stopa. Tady krásně uvidímě, která část chodidla je převážně použita při došlapu.
Video:
Pěkně zpracované video, které názorně ukazuje, který došlap je pro lidské tělo přirozený.